Já budu asi ten případ, kdy produkce a/nebo hospodaření se serotoninem není obecně v pořádku, nesouvisí to s žádnou konkrétní situací, která by se dala vyřešit. Poprvé jsem AD užívala někde kolem 25 let. A jde o depresi, strach spíš souvisí s tím, co by jako třeba bylo s dětmi, kdybych něco nezvládla ...
Zajímavá je otázka, proč chci vysadit (tedy, já už jsem vysadila, že , ale obecně): nelíbí se mi myšlenka, že jsem dlouhodobě závislá na lécích. Mám pocit, že to s nimi nějak nejsem úplně já, cítím, jak jsem utlumená od emocí. A v neposlední řadě, lidé, které bych ráda považovala za blízké, s tím mají problém. Ale dokážu si i představit ten scénář, že je budu brát doživotně. Mně jde teď hlavně o to, jestli - podle vašich zkušeností - se čistě chemicky, biochemicky ten stav může vyrovnat.