Marko,

zcela chápu tvou reakci. Opravdu kdybych to po sobě četla, říkala bych si to samé. On je magor a ta, která se do někoho takového zamiluje, musí být ještě větší. Ale sally to tu už napsala velice hezky. On je opravdu jinak velmi charismatický, chytrý, zábavný člověk.

Když jel na školení, jel s kolektivem svých kolegů, takže asi ten strach jeho mámy nebyl takový, jako kdyby jel sám. Navíc oni si neustále volají, jsou v kontaktu. Zavolá jí, když přijede do práce, aby ona věděla, že je v pořádku. A volá jí, že jede domů (aby věděla, že je na cestě).

Sally má asi pravdu v tom, že mozek těchto lidí funguje prostě jinak. Bohužel ho miluji (známe se už déle, s tímto člověkem je proces namlouvání delší). Miluji ho, ačkoliv jsem kvůli něj už probrečela celé noci a div mě nedohnal k zbláznění. Rozumově vím, že není normální, srdce mě k němu bohužel stále táhne. Ale po tomhle všem jsem si řekla dost. Ačkoliv vůči němu už necítím naštvání, ale lítost, protože tuším, že on za to nemůže. No ale stejně ten kontakt nechci obnovit, protože jsem se kvůli něj natrápila až až.