Slupko,

tak já jsem to takto nikdy nevnímala. Nebo možná nemluvíme o tom samým?

Samozřejmě že na to člověk musí jít s láskou, kdyby nešel, tak by přece nebyl ochotnej k ŽÁDNÝM kompromisům.

A jasně že to nejsou počty jako počty, ale pokud s někým žiju a něco s ním dělám, tak přece není tak neobvyklý, že nastanou situace, že každej chce něco trochu jinýho (jedeme třeba na dovolenou, manžel by se chtěl jít jen tak projít, já bych chtěla jít na zámek a do muzea. Dopadne to třeba tak, že on se mnou půjde na ten zámek, ač sám od sebe by tam nešel, a já s ním pak půjdu na procházku. Já se vzdám toho muzea, tedy části toho, co jsem chtěla, ale ne všeho, a ta jeho procházka bude kratší, než kdybychom nešli ani na ten zámek, takže to je zase to, čeho se vzdá on).

Podle mě je to jasná výhra-výhra - každej jsme získali část toho, co jsme chtěli původně, takže ani my sami, ani ten druhej nemáme důvod k výrazný nespokojenosti, a bonus byl, že jsme to mohli absolvovat spolu.

Jistě by šlo bez problémů i řešení, kdy bych já třeba moc stála o zámek i muzeum (třeba moje zamilovaný téma), a manžel moc o tu procházku, pak bychom se mohli rozdělit a zase by to bylo v pohodě (sice bychom přišli o společně strávenej čas, ale já bych měla radost, že jsem konečně v muzeu viděla tu jedinou výstavu větrných mlýnků v republice, na kterou jsem se těšila, plus zámek s unikátním zachovaným gotickým nábytkem, kterej jsem si prostě nemohla nechat ujít, kdežto manžel by se u toho k smrti nudil, protože mlýnky ho nezajímaj, ale zrovna si potřeboval protáhnout tělo).