V rodině máme kluka, který dělal naplno sport, rodiče ho v tom hodně podporovali (až moc, možná i tlačili). Místo přípravy na příjmačky trénoval denně několik hodin + turnaje, soustředění... Nedostal se na gympl, rodiče byli i rádi, protože by nezvládal trénovat. A ve 3. ročníku SŠ měl úraz a tento sport už nemůže dělat ani rekreačně. Odborná sš mu zavřela dveře na vš, která by ho bavila. Dostal se sice na ekonomku, zvládal v pohodě, ale neviděl důvod, proč to studovat. Studovat kvůli papíru se mu nechce. Má štěstí, že může pracovat v rodinné firmě (a je dobrý), ale chtěl něco jiného.
Já bych život puberťáka nestavěla na vrcholovém sportu.