Jitys, nemuselo. Jednak je to takové bouřlivé období, a pak taky (i v jiných obdobích):

Ono to rozhodnutí může zrát delší dobu, a celou tu dobu člověk pořád maká naplno a s nikým se o tom (svých pochybách, úvahách, že stačilo) nebaví, dokud to nemá rozhodnuto v sobě. Protože ví, že by ho přemlouvali a přesvědčovali v době, kdy sám nemá jasno, a nechce být takto ovlivňován. Maká naplno, protože kdyby se rozhodl pokračovat, tak by mu výkonnost a/či důvěra trenérů chyběla. Nebo je prostě zodpovědný, a dokud něco dělám, tak pořádně.

Znám to od sebe (tento způsob "ze dne na den" pro okolí, ale promyšleno dlouhodoběji), ale i od syna, který důvody svého zdánlivě poměrně rychlého rozhodnutí o ukončení závodní činnosti sdělil, takže vím, že nešlo o nic smradlavého. U části projevů toho, čeho už měl plný zuby, jsem i byla, takže jsem přesně věděla, o čem mluví. Řada lidí to ale bere prostě jako součást toho sportu a neřeší.

EDIT: u syna tedy šlo také o určité vyzrání - nechal závodění až v 16 i z toho důvodu, co tu píší někteří: jako zábava pro děcka dobré, ale...