Syn se na táboře ve 13 letech zamiloval, v září praštil se stávajícím sportem (naštěstí individuálním) a jezdil 3-4xtýdně vlakem cca 50 km do jiného města na tréninky společenského tance. Domů jezdil v devět večer, když jsme ho vyzvedli ve městě, kam chodil do školy, jinak v 10. Se slečnou se kolem vánoc rozkmotřili, v lednu nastoupil do tanečního svazu ve městě, kam chodil do školy a do osmnácti let tančil, našlápnuto na repre. Jeden půlrok na gymplu dokonce bydlel na intru, protože opravdu pokud jsme ho nevyzvedli, jezdil domů večer v deset, dřel x hodin denně. Přišel o partnerku - nic tragického, technický problém - a rok se mu nedařilo si s nikým sednout, fláká se, občas chodí běhat nebo do posilky, alespoň ale v klidu odmaturoval a ve výběru VŠ nehrál sport roli. Jestli znova začne - jde studovat jinam, to uvidíme.
Další dítě dosáhlo v juniorské repre nejvýš, kam dosáhnout lze a při přechodu do dospělé se kouslo a zabalilo to. Sportuje rekreačně a ve svém sportu trénuje potěr - ale jako volnočasovku, pracuje jinde.
U obou to beru tak, že naštěstí ten nejhorší věk zvládli se sportem a tím, co je na něm přínosné a jinak je to jejich život.