My jsme kdysi měli v občance psát nějakou práci o nebezpečí autostopu. Učil nás starý páprda, který byl děsně prudérní, v mládí objížděl na motorce studenty, jestli jsou večer doma (byl třídní mé milované matikářky ze ZŠ, povídala mi to). Od nás ze třídy nikdo moc nestopoval, teda až na mě. Tenkrát jsem vozila ségru do Prahy do školy, vracela jsem se v neděli ve 20.10 hod. do okresního města a už nic nejelo. Jediná jsem ve své práci rozebírala, proč je pro mě bezpečné stopovat. Na taxík jsem neměla, přijet pro mě neměl kdo. Měla jsem na výběr jít pěšky nebo stopovat. Kdybych šla pěšky těch 17 km, riskovala bych, že mě někdo srazí (reflexní pásky ani blikačky tenkrát fakt nebyly). Navíc byla daleko větší pravděpodobnost, že kolem mě pojede úchyl, kterému mezi vesnicemi neuteču, když půjdu 3 hodiny, než to, že toho úchyla stopnu během 15 min. Učitel byl šokován, že mu to nikdy nenapadlo, ale že mám pravdu.