Mam za to, ze jednak to je tak nejak prirozeny kolobeh a za druhe se takhle buduje ta prava stredni trida, to neni jednogeneracni zalezitost.

No je přirozené se postarat o svoje děti dokud to nezvládnou taky, případně pokud nemohou (jsou nemocní apod.).
Moje rodinné kořeny sahají někam do 17. století, všechno to byly bohaté rodiny. Dědil se jen dům, vždy nejstarší dceři (to je asi zvláštní, i když logické že), ostatní děti se musely zaopatřit samy.
Na přelomu 20. století jsme patřili mezi vídeňskou "smetánku", 1948 přišlo znárodnění a všechno tehdy babičce a dědovi vzali.
Po revoluci vrátili zdevastovaný majetek, naprosto zdevastovaný, který si žádal rekonstrukce ve výši stamiliónů.
Teď, po 30 letech začíná generovat zisky. Chci tím říct, že jsme všichni vychovávání k houževnatosti, k tomu že se nevzdáváme, vždycky povstane Fénix!