někdy se mi to stává... občas je to tak intenzivní pocit, že se mi až rozmažou okraje věcí kolem, normálně i vizuálně se ztratím v iluzi, občas i zvuk ztratí ostrost a je tak nějak snový, rozostřený, prostě smysly se ztlumí... pak mívám problém se vrátit do reálného stavu...
jako dítě jsem se velmi často zaobírala představou, jestli je svět kolem mne skutečný, jestli to není sen a jestli jsem skutečná i já, jestli nejsem jen součástí snu někoho jiného, co když má babička je ještě mladá a jen se jí zdá, že bude mít syna a on bude mít dceru... co když to všechno kolem mne je jen iluze, když se to spojilo s mým snovým vnímáním, dokázala jsem se přivést až do nějakého takového transu - a to byl kupodivu velmi příjemný stav, jen ten návrat, vystřízlivění, byl poměrně nepříjemný - skutečně jako opojení alkoholem a následné vystřízlivění...