"A pokud má někdo pocit, že "žije jen z povinnosti", tak podle mě trpí duševní chorobou, kterou by především bylo záhodno léčit."

To není tak snadný. Někdy léčba neexistuje. Léky jsou občas nasazovány systémem pokus omyl a lidské tělo reaguje různě. Mám osobní zkušenost u blízkého příbuzného. Nakonec se lék nenašel, na všechny reagoval paradoxně. Co mělo tlumit, vyvolávalo agresi. Co mělo pomoci si uvolnit, přinášelo úzkost.

Psala jsem to v diskuzi o ethanazii. Smrt může být osvobození, úlevou. Pro toho člověka, blízkým přináší bolest a pocit ztráty. I to je důvod, proč to spousta lidí nezabalí. Myslím si ale, že jsme si v našem světě nastavili spoustu povinností, stresů, pocitu, že pořád něco musíme, že jsme po čase už vyhořelí, že člověk má pocit marnosti a hledá, proč vlastně žít.