"Margotko,
možná by to bylo pochopitelnější, když si vezmeš, že dlouhá léta bylo pro normálního člověka bydlení dostupné jen velmi složitě, a možnost "vzít si hypotéku" mu otevřela cestu k tomu, aby se k němu dostal o něco snáz."

No přesně Kudlo, já si teda taky pamatuju ještě doby, na prahu mého dospívání, kdy bylo velmi obtížné sehnat bydlení v podstatě jakékoliv. Celkem obvyklý scénář té doby že "mladí" začínali v dětském pokojíčku v bytě rodičů, často i s dítětem, nebo chlap mezitím ještě na vojně.

Ohledně bytu se buď nějak kšeftovalo s těmi dekrety, pak některé podniky měly podnikové byty
Byty ve vlastnictví prakticky nebyly žádné, leda tehdy byla ta družstva, což se obvykle vázalo na práci. Organizovaly to podniky. Ale taky to často i znamenalo si ten "panelák" ve volném čase postavit.
Pak teda možnost postavit si dům, ale to bylo velmi obtížné jednak profinancovat a jednak sehnat pozemek.

No já tedy hypotéku mám, neříkám že ji platím s nějakou výraznou s radostí, ale ani s nechutí, prostě jako životní realitu, závazek, ke které jsem se dobrovolně rozhodla. A jsem ráda že ta možnost je a byla pro mně, i relativně snadno dostupná.
Ale taky jsem si mohla zvolit mnohem menší a levnější bydlení, nějaký malý byt a to bych už měla dávno splaceno.