Renko,
jenže každej člověk i každý dítě je jiný. Já jsem milovala krásný sešity, i jsem si to doma přepisovala, vybarvovala, kudrlinky u toho dělala Jednak mě to bavilo a jednak mám fotografickou paměť, už jsem se dál učit nemusela.
Dodnes mě všechny ty krásný věic v papírnictví fascinujou, dětem kupuju krásný desky, sešity, pera, penály, miluju to.
Ale ten pocit se mnou-a to ještě velmi omezeně, na můj vkus-sdílí jen nejmladší, dcera. Klukům to bylo fuk a mladší syn, kterej je jinak fakt hodně schopnej, to je absolutní chaotik, bordelář, ztrácí, všechno má jako salát. Ale vystačí si s tím.Občas má sešit v ruce, někdy před půlnocí a jí nad tím svý špagety s tuňákem. Že to sem tam ukápne, nevadí, to, co má v sešitě, dostane do hlavy a to je pro něj podstatný.