Simono, zrovna mám podobnou zkušenost, dceři je 2 a půl roku. Normálně už usínala a spala celou noc ve svém pokoji. Asi před měsícem jsme cestovali do dost teplých krajin. V hotelu na pokoji byla postýlka. Dcera v ní spala, během noci jsme se všichni dost budili, protože horko tam bylo opravdu veliké a nesnesitelné. Z postýlky jsem dceru párkrát vyndala a vzala k sobě do postele, abych k ní pořád nemusela vstávat a také, že tam víc foukala klimatizace... No, už tehdy jsem si říkala, že si zadělávám na pěkný průšvih. Samozřejmě, že po návratu, jsme strávili několik "cestovních" nocí, kdy dcera kontinuálně pochodovala po bytě s tím, že chce ke mě do postele...s pláčem neustále vstávala ze své postýlky a nechtěla ani sama usínat, což dříve vůbec nebyl problém. Podotýkám, že cestujeme docela často a dcera vždy na cestách spí s námi ve společné posteli. Postýlku ještě nikde neměli. Nikdy nebyl žádný problém s návratem do vlastní postýlky. Až tehdy, kdy "zažila", jak ji vyndavám právě z postýlky a beru k sobě... Chci tím říct, že možná u vás také došlo k nějaké podobné situaci nebo zážitku, kterého dcera chce docílit. Nám pomohlo to, že jsme s ní o tom dost mluvili. Tu noc jsem se s ní velice trpělivě, ale důsledně vracela zpět do její postýlky. V žádném případě jsem jí nedovolila si přilehnout k nám. Stále dokolečka jsem jí (docela) klidně vysvětlovala, proč to je, tak jak je a že se to měnit nebude. Trvalo to několik dní. Probírala jsem to s ní i ve dne. Vždycky jsem s ní mluvila o tom, co v noci dělala a jak příště už vstávat nebude... No dost náročné to bylo, ale po čtrnácti dnech už spí v pohodě jako dřív, i usíná. Varovala jsem se vždy toho, aby kvůli tomu, že musí spát ve své postýlce plakala, aby to cítila jako nějaký příkaz. Na zadek jsem jí raději nedala, trochu jsem se obávala, aby se nějak "nezasekla" (i když někdy jsem k tomu neměla daleko:-). Spíš jsem jí vysvětlovala a snažila se o dohodu. Jako že teď budeme každý spát ve své postýlce a ráno se zase potkáme. Když bude pořád utíkat z postýlky, že ji Spánek (trochu jsem ho personifikovala :-) tam nezastihne, a že pak nebude moci usnout, a že když se probudí a chvilku počká, určitě za ní Spánek přijde a ona zase usne, a tak... také jsem si musela do své postele vzít s sebou plyšové zvíře, že bude spát se mnou a to druhé zase s dcerou.. .:-) Chce to asi trpělivost a spíš klidný, ale pevný přístup. Držím pěsti!