Val,
a napadlo tě někdy, že lidi fakt mohou mít zájem o lidi, se kterými se pracovně stýkají, aniž by to byla nějaká šalba a klam nebo rovnou "vlezdoprdelismus"?
Kdykoli jsem pracovala v nějakém kolektivu, tak právě to sdílení humoru, zážitků, denních drobností bylo strašně důležitý a líp se pak pracovalo. Jakmile byl v kolektivu někdo, kdo měl neustále protaženou držku a na všechno reagoval negativně, projevilo se to na náladě všech ostatních a na té práci samotné taky. Nemusíš nutně chodit po práci s kolegy do hospody, ale kdo se prostě vůbec nebaví a nezapojí, ten je "divnej" a celkem bych řekla, že je ten pocit ostatních pochopitelnej.