Valkýro, já jsem tehdy byla po osmnáctiměsíční velice specifické izolaci, na práci mi nezáleželo, ale byla jsem ráda, že mám jiné téma než to, co mě provázelo na každém kroku, on tu na to taky už nikdo nebyl zvědavej a já jsem nechodila nikam než na Rodinu.

Práce pro mě tehdy, jak říkám, nebyla meta, bylo mi to u prdele. Paradoxně se z toho vyvinula velice stabilní a uspokojivá pozice s perspektivou, to je tak, když člověk neusiluje

Nenapadlo by mě taktizovat v pracovní ani jiné komunikaci, lépe řečeno, neměla bych na to buňky, mám ráda lidi a mám dobrý pud sebezáchovy.

Ať se ti daří to nějak přeprat