Valkýro,

ale ono je to přece logický.

Když si občas v práci postěžuju, že je moje dítě nervově labilní a všechno ho hned rozhodí a jeden den v práci řeknu, že mám ten den den blbec, protože jsem se málo vyspala, protože dítě nebylo k utišení kvůli tomu, co mu řekl spolužák, tak to většina lidí pochopí a vyjde mi ten den vstříc.

A já zas budu mít pochopení a vyjdu vstříc jiné kolegyni jindy, když budu vědět, že má problém s partnerem nebo zdravím nebo dítětem.

Ale když ty o sobě neřekneš nic a ani se nebudeš o mě zajímat, tak nemůžeš čekat, že já ti vyjdu vstříc, když ty neřekneš, že to potřebuješ.