Ruth,
taky mám pocit, že na to, jak lidi Val nezajímají jim věnuje v myšlenkách neskutečný kvantum času.
Mě lidi, se kterými pracuji zajímají, ale jen v pevně daným rámci. A ten je daný právě tou dobou, co s nimi trávím. Přijde mi to jako v tom příběhu o dvou mniších a ženě, která se bojí přejít přes řeku. Jeden ji přenese, jdou dál a po x kilometrech řekne ten druhý: "Bratře, cos to učinil, vždy naše víra nám zakazuje dotknout se ženy!" A první odpoví: "Já tu ženu už dávno pustil, ale ty ji neseš s sebou pořád."