Valkýro, sama říkáš, že lidi moc nemusíš... pak si zároveň stěžuješ na jejich chování... Nemůže to být prostě jen o tom, že to ty lidi z tebe vycítí?
Těžko říci, co po ostatních vlastně chceš, nebo co od nich čekáš, když na jedné straně si stěžuješ a na druhé přiznáváš, že je stejně nemusíš... Mohou lidi kolem tebe vůbec nějak odchytit, že se ti třeba zavděčili nebo že ti udělali radost?
Taky to, že víš o svých "negativních" vlastnostech, ještě neznamená, že podle nich se lidi k tobě chovají... Pro ně to fakt může být úplně něco jiného. Tvé příspěvky jsou často o tom, kdo je na tebe hrubý a jak, ale málokdy píšeš, co vlastně od těch lidí chceš. Není od věci se zamyslet i nad tím, co k nim vysíláš. Zda jsi pro ně čitelná.
Samozřejmě, že se v práci může vyskytnout pár blbců, co si hodní ego na tlustých, starých, fialových a já nevím na kom ještě... ale zároveň většina lidí má svých starostí dost, nemají čas a chuť analyzovat své kolegy. A když jdou na oběd, tak se nedivím, že tak nějak automaticky jdou raději s někým kdo se usmívá, reaguje na ně, než s někým, kdo se tváří všelijak. Ty tady často dlouze popisuješ, kdo a jak kamarádí a proč s někým chodí na oběd a s někým ne. Přitom pravda může být daleko jednodušší. Jdou na oběd s někým, na koho jsou zvyklí, kdo se k nim chová vstřícně a především je to pro ně jen oběd. To jen ty tomu obědu dáváš obrovskou důležitost.