Je mi to nepříjemné v případě, že to ruší, tj. podle hlasitosti telefonujícího, hluku v okolí, případně "emocionálního stavu" telefonujícího, stylu řeči (ale to jsou pak věci, které by mi vadily i kdyby se bavili dva lidé). Zažila jsem ovšem i hovory, kdy si ten telefonující dal telefon na hlasitý odposlech (v tramvaji nebo v obchodě), takže nikdo nemusel mít žádný "pocit neukončenosti", než se mi podařilo najít v neznámé drogerii, co jsem potřebovala, věděla jsem všechno Pomalu si už zvykám i na "blázny, co si mluví sami pro sebe", když jdou třeba po chodníku. Teď už se při tom nedrží ani telefon v ruce a sluchátka téměř nejsou vidět, takže vždycky mi to chvíli dá, než mi dojde, že ten "mluvící sám pro sebe" vlastně telefonuje ...