aha... a tím, že se po odletu dítěte modlím, aby doletělo a pak se na radost opiju (oboje je samosebou jistá nadsázka), tím svůj strach přenáším na dítě?
![~t~](/g/s/20.gif)
ostatně jsem taky napsala, že bych dítě pustila
![~;)](/g/s/2.gif)
jinak sama se létat nebojím, teď se na to vyloženě těším, ale já bych byla stejně nervózní i kdyby to moje dítě někam jelo prvně autobusem, jsem nervózní i když je někam veze má sestra autem (je velmi dobrá řidička), jejich pobyt na táborech mě naplňuje jistou nervozitou... přesto si myslím, že jsou mé děti naprosto samostatné a nijak je svou nervozitou nestresuju