Marko, mně je nepříjemné to opakovat, ale svého šéfa jsem potkala v situaci, kdy jsem už vůbec nechtěla pracovat ani nic dělat a PP mi byl naprosto u zadku(měla jsem vdovský důchod, podnájem z nemovitosti a oporu v rodině), ustoupila jsem strachu své matky, že se doma zblázním, tak jsme šla do práce a to tak, že mě firma oslovila na základě léta uloženého životopisu. Neměla jsem jedinou motivaci si někoho předcházet tak, jak ty myslíš.

Na Rodině jsem v té době měla za sebou několik truchlících témat, několik nenávistných antidoktorských témat (omlouvám se dodatečně doktorům, ale oni vědí, že to je součást truchlení) a na to zadat téma o epitafech a kamenech na náhrobek, na to jsme měla přece jenom trochu sebereflexe. Tak jsem psala o šéfovi, byla to nová novinka, po roce a půl šílenství.

Dneska , myslím, už o něm tolik nepíšu, i když jsem fakt na něj měla kliku, ukázal mi nový pohled na řemeslo a dost si u něj vydělám.

Člověka zamrzí, že si tu vyblejvá duši, když jsou někteří ...., z druhé strany spousta holek odsud mi pomohla virtuálně i reálně, taže co nevidět zadám nějaké pěkné osobní téma