libiku, prasek do peciva se "nepujcuje".

Ten se v nasich kruzich "venuje" bez ocekavani jakekoli protisluzby.
Ovsem jak kdo. Kdyz nemam prasek do peciva v zasobach, znamena to, ze zachvat peceni s praskem do peciva je impulzivni a ze se bez nej klidne obejdu, nebot nemusim pect zrovinka tedkonc. Kdyz tak udelam crepes. Do toho to nepotrebujes. Ale zas treba nemas mliko. Holt to je zivot. Sousedi jsou k nezaplaceni.

Tak ja takhle kdysi mela sousedku, (=bydlime v lese 5 km od nejblizsiho obchodu, podel kteryho se sem jezdi). No a ta sousedka, byli to cirou nahodou polsti zidi, kdyz sem prijeli na chatu, pravidelne v patek po prijezdu prolezla zivym plotem, kde si posleze "udelala b ranku, aby sem mohla jednodusejc, hihihi…, a klepala na nase dvere. Nebot v sobotu meli mit navstevu. Takze si sla vypujcit vejce (=slepice nepestuju). Jinou sobotu mouku. Dalsi litr mlika. Jindy zas drozdi. Zadnej tyden ji nenapadlo treba nejakou tu pujcku nejak kompenzovat, natoz vratit. Po druhem patku jsem ji pravidelne informovala o moznosti zkoupit potreby cestou kolem toho kramu, ale "ona si prave vzpomnela, ze prijde ta navsteva… hihihi, a nestaci uz tam ject, hihihi, protoze uz zejtra prijedou". Cili jsem brzy zacala mit "mezery v zasobach", a zrovinka to, co zrovna potrebovala zapujcit, jsem doma uplne cirou nahodou nemela (ackoliv jsem doma mela mensi pobocku toho kramu, ale von clovek s tou dobrocinnosti pomerne brzo konci, ze jo).

Posleze zjistila, ze mi na zahrade roste rebarbora. Jedina sazenicka, kterou mi nekdo venoval, jinak nic nepestuju, aneb jsem z centra Prahy. Takze kdyz uz jsem nemela vejce, ani drozdi, ani mliko, tak mela cestu kolem (= od nich na druhy strane nasi zahrady, kde jsem ji pristihla takhle jeden podvecer, ana reze rebarboru- ja mela za to, ze to zerou srnky. Vysvetlila mi, ze ta rebarbora tam je a vona to zrovna potrebuje a ja to nerezu (vono tam totiz vetsinou pro nas uz nic nezbylo).

Takze neni nad sousedy. Voni te vychovaj ke svym potrebam, ze jo.