A to já jsem zase introvertní extrovert. Nebo možná extrovertní introvert. Záleží, co mě zrovna přepadne. Mám ráda samotu a lidí se straním. Jenže to na mě zase padne melancholie, že mě nikdo z těch všech lidí nemá rád. A potřebuji lidsky nabít. Takže jdu mezi lidi, kteří mě někdy nabijou. A někdy úplně vybijou, takže mám lidí dost a vyhledávám samotu. Před lidmi se schovávám, před sousedy obzvláště a modlím se, aby nikdo nechtěl nic půjčit. A pak mě zase přepadne něco jiného a číhám na lidi, kteří jdou okolo, rozdávám jim buchty a nabízím sazenice. Do toho musím často telefonovat a vést small talky. Navíc pracuji s lidmi. Nejraději bych si zalezla s knihou nebo šla bydlet do srubu , daleko do lesů. Dokud ještě jsou. A tam by to na mě padlo a rychle bych se vrátila mezi lidi, sousedy a kamarády, se kterými bych se extrovertně a zištně družila.