"jim manžela nebo je manželovi" - jako první se představuje společensky méně významná osoba (ta významnější má právo jako první vědět, s kým mluví a pak se tuším dle svého uvážení buď taky představit nebo ne, ale v praxi vždy ano, protože je zdvořilá).

Podle mého názoru, jsi-li s kolegou Petrem na stejné úrovni, začíná on, neboť ty jsi žena (=společensky významnější). Představí ti svojí partnerku "Jitko, to je Lenka, má žena. Lenko, Jitka, kolegyně z kanceláře". A pak ty řekneš "Těší mě" nebo něco k Lence a pokračuješ "toto je Ivan, můj bratr. Ivane, LEnka, Ivane, Petr, kolega z kanceláře" doprovázeno příslušnými gesty směrem k daným osobám. Prvního bych si myslela představuješ Ivana jim a ne naopak, protože jste na pracovní půdě a tvůj doprovod je tam "jen návštěva", nebo jak to vyjádřit.

Je-li kolega výrazně starší, můžeš začít ty, dáváš tím najevo svou zdvořilost a úctu k jeho věku, a stejně tak může začít on, dává tím najevo úctu k tobě jako ženě. Je-li to šéf, měla bys začít ty, ale opět, začne-li on, smí, dává tím najevo velkou zdvořilost ("umenšuje své postavení a vyzdvihuje tvé ženské postavení").

Je-li to "jen" ten kolega a k ničemu se nemá, začala bych taky samozřejmě já, než mlčet, ale je to v té situaci buran a ty společensky zachraňuješ situaci.

Tož tak to vidím já. Ale nejsem Ladislav Špaček.