To jsme měli taky a nešlo o nějakou zmrzlinu nebo čokoládu navíc. Babička nechávala batole dělat absolutně co chtělo a v blbostech ho navíc ještě podporovala, aby byla legrace. Brala si ho nejvýš na 3 hodiny, vyběhala se s ním a pak vrátila neřízenou střelu domů a šla si lehnout. Vyvrcholilo to "zákazem hlídání", což většina lidí kolem nechápala, že se dobrovolně vzdám volného času, ale bylo to víc škody, než užitku. Přišla jsem na to v době nemoci babičky, kdy bylo batole najednou mnohem klidnější, začalo chodit dobrovolně za ruku a nelezlo po stropě. Babička je dodnes dotčená, co mi vadilo třeba na běhání po chodníku ve městě, že oba rádi běhali a jí je to bez dítěte už teď blbý