Já běhám (sama) po lesích celé republiky a přilehlého okolí za světla i za tmy, od pražských parků a lesoparků přes okolí (i vnitřek) jiných měst a vesnic až po horské pustiny. Ale neberu se jako měřítko. Znám dost lidí, a ještě jsem fakt nepotkala naživo nikoho, kdo by se bál sám na procházku do blízkého lesa (kde to zná) za světla. Chápu, že někdo vkročí do neznámého lesa a už se sám nedokáže vrátit (ale to se stává i dvojicím - co chvíli někoho naviguju tam či onam - jako běžce se mě výletníci a houbaři běžně ptají, kudy do Kotěhůlek, a je-li to ještě daleko...).