Já jsem se na kraji lesa nebála vlčáka na vodítku, a mám od něj rozkousnutý triko zezadu na lopatce. Divočáci mě drobet děsej taky, hrozně dupou, a nikdy nevím, jak zjistit, jestli jsou mladý a starý na stejné straně cesty (což je prej jediný možný problém s nimi). Zatím jsme si vždycky vzájemně utekli.

U psů na volno doufám, že pán ví, co dělá, ovšem jsem co chvíli oslintaná, což je mi nepříjemné, a občas je i potrhané "funkční" oblečení, což taky naštve. Možná se vrátím k bavlně, ta se dá aspoň líp zašívat.