když jsme jeli na první dovolenou, pod stan k rybníku, dala nám naše tehdy 1,5 letá dcera jasně najevo, co si o tom myslí... když jsme postavili stan a sedli si před něj na deku, koukala na nás jako na blázny, po chvilce se sebrala, nastoupila do auta, usadila se v autosedačce a odmítla vystoupit
a přitom normálně jsme si s ní hráli na trávnících, do lesa jsme chodili, váleli se po zemi, piknikovali, ale prostě postavit si příbytek na zemi a pak si před něj sednout, to bylo na ni příliš
(nakonec jsme tam spali jen jednu noc, druhý den jsme museli odjet, protože měla úžeh, který na pohotovosti vyhodnotili jako angínu... později jsem si prošla martýriem s ledvinama, pak s páteří a pod stanem jsme už nikdy nebyli...)