já ledviny znám dobře - vím co umí, právě to potřetí v životě prožívám sama. Ale koliku by bez niceho asi nezaspala...
Menstruaci už má tři roky, bývá jí blbě první den a to ji ibalgin vždcky zabral. Je fakt, že měla dvakrát kvasinkovou infekci, tak je otázka, zda tam nemá nějaké chronické potíže. TO proberu s dětskou dr. Na dospěláckou gyndu jí ještě nechtějí a na dětskou stejně potřebuje doporučení.
Cvičení je kámen úrazu - nedělá pořádně nic. Chtěla jezdit na koni, ale je tisíc důvodů, proč ne tady a ne s tímhle trenérem. Dřív chodila na karate, ale "všude jí nutí do soutěží a zkoušek". Nedokážeme ji motivovat. Občas ji syn veme do fitka, už jí i vytvořil tréninkový program pro ni (vzhledem k věku a schopnostem a zdr.stavu), ale ona prostě nikam sama nejde. Já cvičím hodndě doma - ale ani to jí není blízké.
Fyzioterapeuta samozřejmě oslovíme, ale bez úravidelného cvičení to není k ničemu. I proto jem ráda, že nakonec v nemocnici byli - můžeme apelovat na tom, že tomu chceme příště předcházet.

A bebíčko je - prostě je citivá na bolest. Obzvlášť po tom úrazu. Ale my ji to najevo nedáváme, snažíme se vyjádřit pochopení, mluvit s ní, že je nutné tomu do budoucna předcházet... Ona je prostě složitá i psychicky. Po tom úraze trpěla depresemi a sebepoškozováním. Tak možná reagujeme úzkostlivě.