já ji ale pořád fakt nemám, to se ti jen zdá, si mě neidealizuj. musím vypínat, čerpat, odpočívat. nedělat všechno najednou, plánovat si čas. jak jsem psala, nepracuju 8 hodin denně, vzhledem k dlouhodobé rodinné situaci to nejde. taky jsem si před lety prošla vyhořením a hrábla si fakt na dno. naučilo mě to některé věci vzdát - vykašlala jsem se na doktorát z teologie. tehdy jsem pochopila, že když něco vzdám, tak to může být vlastně výhra. a jak stárnu, tak mi dochází, že nemám čas na kraviny a že potřebuji dělat jen to, co opravdu dělat v tu danou chvíli / období chci.