Podle mě je to jeden z těch nejkrásnějších pocitů, které jsme dostaly (i dostali) do vínku. Aby se nám tu na tom krásném světě krásně líbilo. Že se to stane s někým, s kým by se to teoreticky stát ani nemělo je další bonus. Je to nepředvídatelné a neočekávané, tudíž o to hezčí a zajímavější. Někdy i trochu divně. Brala bych to jako příjemně hezké. Nic nepříjemného v tom nevidím. Výčitky mít netřeba. Jen asi nejiskřit v přítomnosti partnera. To mi přijde trochu nefér.

Taky to ještě mám. A hrozím se časů, kdy to už nepřijde. Ale vlastně tuhle to přišlo ze strany asi šedesátiletého pána, takže budoucnost tu je.
Nejde přece o to se s tím člověkem hned jít vdávat. Jde o to, si ten pocit užít. Vzájemně a oboustranně. Většinou oba vědí o co jde a mají rozum v hlavě. Případně závazky a naplněné jiskření jinde.
Takže jiskřeme o 106.