Kopřivo,
napsalas to moc pěkně

Mám za sebou zkušenost podepsání souhlasu s přechodem z kurativní na paliativní péči a neposkytování resuscitace u blízké osoby. Připadala jsem si v první chvíli strašně, jako bych vynesla rozsudek smrti, ale věděla jsem, že i kdyby se zázrakem z kómatu probrala (což vzhledem k rozsahu poškození mozku bylo dle konsiliárního vyšetření vyloučené), to, co by následovalo, by život ani nepřipomínalo.
Píšu to proto, protože někdy je milosrdnější nechat blízkého odejít a nebojovat o návrat, než snaha udržovat tělo v chodu za každou cenu. Pro všechny zúčastněné. Jakkoli nelidsky ten souhlas vypadá.

Respektovala bych přání dotyčné i jejího syna.