"Lidé" se rozhodujou o spuštění celé akce.
Pokud přijede ZZS na místo, člověk je zastavený a okolnosti zjištěné na místě jsou takové, že jde o vyústění fatálního onemocnění (nemusí to být jen terminální onkologické onemocnění, může to být i těžké srdeční, plicní, neurologické onemocnění), KPR se ani nezahajuje.
Pokud po příjezdu ZZS zjistí, že k zástavě došlo před značnou dobou - 15-20minut a nic se nedělo, nemusí zahajovat

Pokud se po příjezdu zjistí vysoce nepříznivé okolnosti, může se KPR zahájit a časně ukončit v případě, že organismus nereaguje.

Po pravdě řečeno. KPR je invazivní výkon s nevysokou mírou úspěšnosti. Pokud za míru úspěšnosti považujeme návrat do "civilního" života s přijatelnou kvalitou života - dobře, nebudu běhat po horách, budu jen chodit na špacíry se psem.
Máme-li si dělat naději, na takový úspěch, musí být prakticky bezpodmínečně splněno několik následujích podmínek:

1. pozorovaná zástava - svědek vidí tu zástavu - "manžel mi řekl, že mu je nějak blbě a sesypal se na zem". Pokud chodí manžel v neděli po obědě spát a manželka ho jde vzbudit na odpolední kávu a najde ho zastaveného, naděje je nicotná

2. svědek musí okamžitě volat ZZS a okamžitě začít s laickou KPR (dispečerky ho povedou, neví-li co a jak - TANR - telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace)
Pokud zavolá synovi, že tátovi je blbě a syn přijede z druhé strany vsi a teprve on volá a svědek stojí nad postiženým a lomí rukama - opět, je to ztracené

3. událost se stane v rozumné dostupnosti péče. Jak říkával jeden kolega, v Pamíru je zlomený kotník smrtelný úraz. U nás je to tak, že zástava ve městě na náměstí je velký problém. Zástava v noci na Mísečkách je fatální problém.

4. Jak zdravý je člověk, jemuž se to stane. Má-li někdo seznam diagnóz na dvě stránky A4 a do lékárny jezdí s dvoukolákem, není to dobré.

A samozřejmě správně napružený strážný anděl, který maká