Jediný rozhovor o konci, který jsme coby rodina pečující o babičku s pokročilou demencí se zdravotníky měli, byla rozmluva s jejím gerontopsychiatrem, který nám řekl, že pokud bude mít babi ještě někdy agresivní epizodu, máme zavolat policii, ukázat jí zprávu od tohoto psychiatra, a nechat ji odvézt na uzavř. odd., a pak to bude mít asi rychlý spád. Toliko k tomu, jak systém pomáhá rodině se připravit.

Nakonec k tomu došlo na státní svátek-pátek (jak jinak, mrtvice kašlou na ordinační hodiny), tj. obvoďák příští tři dny nedostupný. No, bylo to docela drama, protože na některý věci se nepřipravíš. Třeba na to, že svíčka dohoří v momentě, kdy se seniorem není primární pečovatel (protože je sám na pohotovosti), ale jiný hlídač, který zpanikaří a veškerý plán jde stejně stranou.

Ovšem nejsme jediní retardi, co nevěděli, jak probíhá dohoření svíčky mimo zdi instituce, co tak vím ze zkušeností přátel.