Dneska se pořád skloňuje, abychom se snažili žít spíš reálně než virtuálně. U mě by snaha byla, ale poměrně dost často slýchám, že prostě není čas se vidět. Tak by mě zajímalo, jestli to jsou jen výmluvy (což asi jsou) a mí kdysi blízcí zkrátka už nemají zájem, nebo je to vážně dobou. Tomu se mi nechce až tak úplně věřit, já to mám tak, že když chci, ten čas si vždycky udělám. Přijde mi ale, že nějaké pohodové popovídání jen tak u kafe dneska moc netáhne. Lidi, co jsem mívala kolem sebe, jsou najednou zahlcení aktivitama a pokud s nima nechci lézt na stěnu, tancovat, jezdit na kole, chodit na kurzy španělštiny, plavat, jít do fitka apod. a navrch nemám whatsapp, tak čemu já se vlastně divím. Je to vážně dobou?