Částečně to může být věkem, pohodlností. Čím dál silnějším ukotvením ve svém světě, a únavou z toho vystoupit. To pozoruju u sebe.

Obecně si ale myslím, že to může být daný hlavně:

1. honbou za zážitkama - v tom je dnešní doba až úchylná. Lidi nesensou, aby měli před sebou jen tak nestrukturovanej víkend. Musí ho mít zasekaný zážitkama.
2. tlak na "seberozvoj" - to vede k další panické strukturaci veškerýho času nejméně na čtvrt roku dopředu. Aby tam člověk měl ty seberozvojové aktivity, ten "kvalitní" čas s rodinou, ty zážitky.
3. zvyšováním tempa v práci - troufám si tvrdit, že ta pracovní zahlcenost plošně stoupá. Navíc nám vládne ideologie produktivity a sebeidendifikace se s tím, kolik toho kdo zvládne a jak je "výkonný".

Takže má většina lidí plný diář strukturovaný aktivit svých, dětí, partnera... K tomu milion aplikací, které pomáhají čas strukturovat ještě víc, neprokrastinovat, zážitky si zaznemnávat a sdílet s celým světšm, při jídle si měřit příjem kalorií, při sportu, výletu, si měřit spálené kalorie, počet ujitých km, zvládnuté převýšení atd. atd.

Nestrukturovanej čas prostě mizí. Takže se musíš často včlenit lidem do kalendáře a aplikací hodně dopředu, aby ses tam vešla.