Já si myslím, že toto vše začíná a končí uspořádáním dne. Nedávno mi moje mamminka říkala - že jsme pořád všechny mladé unavené a nemáme na nic čas a ona stihla odstát x hodin každou neděli u pračky, u ždímačky, pak věšet prádlo, kontrolovat, vše žehlit, skládat... o kuchyňském robotu si mohla nechat zdát, takže vše ručně - zavařovala, dělala marmelády na celou zimu; starala se s tátou o zahradu, a přitom měla na každý víkend nějakou dobrotu napečenou a byl i čas, aby si zašla na kafe ke kámošce/ kámoškám, a to pracovala fyzicky ve strojírnách u vrtačky, takže žádné že by si odpočinula v práci.
Popravdě od té doby nad tím občas přemýšlím... Mamka chodila spát vesměs okolo 21 hodiny, ráno v 5 už se chystala do práce. Okolo 15 hodiny byla doma, dala si kafe, chvilku odpočinula a začala fungovat. V sobotu odpočívala celý den, byl čas nás vzít na bazén... a v neděli makala jako šroubek. Mě by takový režim zabil
Nežehlím skoro nic vyjma pánských košil a společenského oblečení; pere mi automatka - často mě prudí i věšení prádla. Peču dle nálady - těsta mi chystá robot. A na víkend málokdy vařím složitá jídla a stejně mi přijde, že 100x nic zabilo vola.
Na druhou stranu já ten čas na kafíčka s kamarádkami najdu, ale musím kamarádky střídat, protože některé ještě mají malé děti a nemohou od nich na krok (což vlastně nechápu, že tu chvilku nenajdou), ale toto je o prioritách, závislosti, možná i nárocích partnerů. Mnohde tatínkové mohou denně někam ale maminky ne.