Moc nerozumim te protivaze "realne×virtualni vztahy". Moje blizke vztahy jsou vsechny velmi realne, k tem lidem citim silnou naklonnost a verim, ze oni ke mne take. A nema na to vliv, jak casto a jestli vubec se osobne vidame, jake prostredky sveho vztahoveho sdileni k tomu vyuzivame. Rada vyuzivam technickych moznosti, ktere se mi nabizeji v podobe "virtualniho" prostredi. Ale nijak to moje vztahy neoslabuje, stejne tak, jako kdysi moje vztahy neoslabovalo to, ze byly treba ciste korespondencni (papirove:) ). Nektere z mych nejsilnejsich pratelskych vztahu jsou ty "virtualni" - osobne se vidame minimalne ci dokonce vubec. Nema to na nic vliv, protoze to, jak jsme si blizci, si dokazeme sdelit, to neni otazka technickych moznosti, ale toho, jak moc clovek s tim druhym sebe sdilet chce. Pak se cesta najde i s technickym omezenim. A hojne pestuju ty "virtualni" vztahy i s lidmi, ktere vidam casteji. Treba i proto, ze je pro me pisemne snazsi vysoka mira dusevni intimity. Epistula non erubescit :) A na pisemne "predzvykane" duverne tema se mi pak i snaz navazuje v tom osobnim kontaktu :)

A co se toho casu tyce...nevnimam to. Proste nejak ziju v siti svych osobnich vztahu a vlastne zpatra vubec nevim, jak casto koho vidam, jak casto kontaktuju ja jeho nebo on me, jak casto odmitnu ja jeho nebo on me... nejak si to bezi, proste. Samo. A mam pocit, ze mam i presto velmi pevnou sit blizkych pratelskych vazeb :)