Ropucho, mívala jsem kamarády, vzdálené místem, v dobách takřka bezkontaktních, takže "zbůhdarma" jsme se nenavštěvovali, ale kdybych (kdyby kdokoliv) volal ve čtyři ráno, že mu to sfouklo střechu, nebo vyplavilo barák, v 8.00 stojí před domem nastoupení v montérkách.

Byli to příšerní, adrenalinoví dobrodruzi, i když tenkrát se tomu tak neříkalo a ledacos se provozovalo bez dobrého zabezpečení a už nikdo z té party nežije

Taky mám kamarádky, nevídáme se, sem tam si písneme, přesto bych pro ně udělala, co by bylo v mých silách a ony pro mně. Takže ani pro to velké přátelství si lidi nemusí viset za krkem.

Nakonec, na visení za krkem = blízké sdílení obyčejných věcí, mám manžela, na to nepotřebuju "lidi".