Já bych v této fázi a po dosavadních zkušenostech odhodila všechny city, pocity a soucity a najela na naprosto racionální chování a uvažování. Ségra nastoupila sebezničující misi a v rámci dosažení svého domnělého štěstí bude k sebezničení strhávat všechny okolo. Takže racionálně zhodnotit současný stav. Auto buď darovat a hlavně co nejrychleji udělat přepis, tj. eliminovat plynoucí rizika. Nebo se tvrdě pustit do boje za jeho vrácení a následný prodej. Bez ohledu na řeči sestry v rámci citového vydírání. Na krev bych se vykašlala. Ségra krev nevidí, ta vidí jen svého (zničujícího) partnera. Kdyby se mi chtělo, tak bych si se ségrou natvrdo a narovinu promluvila. Ale to asi nemá smysl ani význam. Natvrdo a narovinu bych si promluvila s mámou. To asi taky nebude mít význam, protože maminka bude sestru zachraňovat až do sebezničení. Takže eliminovat co nejvíc dopady na sebe. Řešit ten byt. Nebo o něj v budoucnu všichni přijdete.
Vztahy asi budou stejně rozvráceny. Spoustu majetku nenávratně ztraceno. Takže udělat stop stav. A obrnit se. Pomáhat se má. Ale ne za cenu sebeobětování. Je to těžké, ale někdy musí být člověk za "mrchu", i když nechce.
Možná budete muset ségru úplně odstřihnout. Ale to nevím, zda všichni dokážete.