Kudlo,
nechtěla jsem to rozmazávat, ale asi to nejde jinak.
Sestry otec mě v mých patnácti letech málem zabil, před dvěma svědky, kteří mu v tom nakonec zabránili. Mlátil mi hlavou o radiátor v záchvatu šílenýho vzteku, nakonec napadl i matku. Kdybychom ho tehdy udaly na policii, což by pro něj jako armádního důstojníka nedopadlo úplně nejlíp (stalo se už po převratu), vypadal by život sestry hodně jinak. Samozřejmě - ona za to nemůže. Ale já taky ne a tudíž beru zřeknutí se nijak významnýho podílu na dědictví řekněme jako poděkování za to, že jsem na tu policii tehdy nešla.