No, ale lze to vzít i z druhý strany (teď nemyslím konkrétní Monty případ).

Kdyby bylo jedno z mých dětí úspěšné a druhé ne, tak bych asi taky měla tendenci pomáhat víc tomu neúspěšnýmu, protože ten úspěšnej by to doopravdy nepotřeboval.

Moje peníze a můj čas jsou moje a nemusím se přece zodpovídat z toho, komu co dám (v návaznosti na původně založený téma).

Jak je možný vnímat to jako "trestání", když ani jeden z nich nemá na mou pomoc automatickej nárok, a když už, mohl by mi v nějaký poslední instanci uložit i zákon postarat se o toho z nich, kterej by byl v nouzi?

(aby nebyla mýlka, já osobně bych vyžírkům jako sestra nepomáhala ani náhodou, jako matka ale možná ano)