Jinak znovu si čtu úvodní příspěvek a znovu si říkám, že mi to mluví z duše.

Včetně toho, že ti úspěšní a zodpovědní jsou na tom biti, protože pokud něco nashromáždili a jejich děti mají jinej názor a dělají si na to zuby, tak jim ten majetek nadělá v rodině zlou krev (kdežto kdyby neměli nic, tak budou v pohodě).

Já jsem toho názoru, že majetek má sloužit lidem a ne naopak, a že v dějinách byly občas takové zvraty, že člověk šel spát a něco měl a probudil se a měl holej zadek. Stojí to tedy za to se celej život hrdlit kvůli pár šušňům nebo se rozhádat s celou rodinou, protože mám pocit, že někdo jinej dostal trochu víc? Peníze budou a my nebudem, a dospělej člověk by snad měl být schopen uživit sebe a svou rodinu bez toho, že by bez peněz od předků umřeli hlady (jak to dělaj ti lidi, kteří mají chudý rodiče).

Nechci znít moc filozoficky, ale celoživotně se mi vyplácí přístup "na to, co chci a potřebuju, si vydělám sama (na rodinu si vyděláme s manželem)" a na nic jinýho si nárok nečiním (my teda ani jeden už rodiče nemáme, takže ani nemůžem, ale předpokládám, že bychom to brali stejně) a přesto nemám pocit, že bychom kvůli tomu strádali.