jak,
myslíš moji? No navenek mne štvalo, že se rozvedli, že to byla i její vina, ale realita byla taková, že máma byla moje kotva. Ona byla ten, kdo se na mne nevykašlal. Byla tam pro mne, vyžrala si ty nejhorší roky, kdy jsem s pláčem čekala u dveří, kdy už přijede tatínek (který zase "neměl čas"). A neřekla ani popel proti němu.
No a ano, těšila jsem se k ní domů, po víkendu s cizíma lidma. Často jsem se to u otce snažila "jen přežít", hypnotizovala jsem hodiny, kdy už to skončí.
Pro mne je moje máma hrdinka.