Ale jak se dá tomuto zabránit? Starší nevlastní dcerka od té doby co jsme spolu s jejím tátou, žárlí. Na začátku jsem našlapovala fakt po špičkách, nechávala jim prostor (a nechávám doteď). Vyhledává jeho přítomnost osamotě, má jí mít. Ale ještě teď po 7 letech má takové zkraty, když se nafoukne, tvrdí že jí je špatně, ale vždy je to vyvoláno tím, že je "ohrdnutá". Třeba si sedáme na lavičku, ona si schválně sedne tak, aby měla vedle sebe místo pro něho, ale on si sedne vedle jiného člena rodiny (nemusím to být nutně já). Nebo její mladší ségra se s tátou loučí a pusinkuje, protože odjede další den na ŠVP a ona ztropí scénu, že si asi takové mazlení nezaslouží (bylo jí 15 let). A já úplně nevím, jak s tím pracovat. Byla zvyklá, že má tátu pro sebe, poslední roky co byly manželé s její mámou, žili jenom vedle sebe a program s holkami si organizoval každý odděleně. Pasuje se do role takové tatínkovy holčičky, což konec konců je, ale problém je, že těch holčiček má víc a ona má problém to ustát, i když se jí s přihlédnutím na to její nastavení věnuje nejvíc... A teď babo raď... Vyřeší to třeba kluk?