Dneska už ale mladí s počítači vcelku kamarádí. Když jsem ale v IT začínala, to byl rok 1994, tak to byl obor doslova v plenkách. A docházelo třeba k takovým situacím, že z celnice ve Strážném na Šumavě telefonovali supportu v Ostravě, že jim nejde tiskárna. A že zkusili kde co, restartovali tiskárnu, restartovali počítač a ani ťuk. Tak technik sednul do auta a jel těch 460 km do Strážného. Přijel, restartoval počítač i tiskárnu, ta nereagovala. Tak šel po drátech ... a zastrčil šňůru do zásuvky, načež se tiskárna rozběhla. Nikomu na celnici nedošlo, že když do tiskárny nejde proud, tak asi fakt nepůjde, nikdo si vytažené šňůry nevšimnul. Technika málem omyli. Tak si dal aspoň kafe a zase odjel zpátky do Ostravy. Aby odůvodnili cestu technika, tak všichni - i ten technik - unisono tvrdili, že se tam cosi zaseklo a jeho cesta byla nutná. Což mi říkala celnice asi týden poté, co se to stalo, já u ní tehdy clila počítač.
Těch historek by bylo víc. Jedna kolegyňka chtěla cosi vymazat. Počítače ale mluvily jen anglicky a u nás anglicky neuměl nikdo. Počítač vždycky vyhodil červenou hlášku a cosi napsal. Ona rozuměla je "YES" a "NO". Tak mačkala "YES" tak dlouho, až kompletně vymazala celý operační systém. Technika tehdy taky málem trefilo, pro něj to byl celý den práce, než to znovu nainstaloval a nastavil.