Já jsem se v průběhu let naučila dost snížit očekávání. Mám třeba dlouholetou kamarádku v práci, dost si rozumíme a dobře si pokecáme, o dětech, rodině, volném čase a podobně, ale vím, že je ambiciózní a dost egeocentrický typ, na její pozici je to vhodný předpoklad pro zvládání stresu, ale vím, že by na mě nebrala ohledy, pokud by si jí to mělo v práci překážet. Takže v tomto směru ani nic neočekávám.

Nebo mám dlouholetou kamarádku ze střední školy a stalo se mi, že když jsme se měly sejít (nebydlíme ve stejném městě), tak tu schůzku zrušila, protože dala přednost schůzce s jinou kamarádkou. Na té střední škole by mě to dost mrzelo, teď už to neřeším. Pořád jsme kamarádky, čas od času se vidíme a pokecáme, ale nemám to očekávání, že bude dokonalá kamarádka.

Takže vlastně skutečně blízkých lidí mám málo a ty znám tak dobře, že mě za ta léta ničím významným nepřekvapili.