Bohužel patřím k oněm smolařům, kteří se s dětmi musí učit prakticky denně. Pravda s krátkými pauzami. Nejstarší dcera nemá vůbec logické myšlení a učení ji nebaví, snadno ztratí i pozornost...po přechodu na druhý stupeň je to peklo! Pitvání buněk, atomů, molekul, mléčné dráhy v kombinaci s ambiciòzním učitelem na informatiku máme program prakticky denně s nejistým výsledkem. Syn pro změnu bojuje ve třetí třídě s češtinou....je zbrklý, ještě nemá v pořádku sluchovou paměť... takže úkoly z čj jsou občas na mrtvici. K tomu 8 let chodím s dětmi na logopedii... teď už pro změnu jen s nejmenším, ovšem už teď se klepu, kde se u něj později ve škole objeví problém...
Ano občas jsem na mrtvici...přijdu z práce s jedu kolečko učení, kroužků a nakonec domácnosti. Chybí mi čas, který bych obětovala pro sebe...bohužel není moc kde brát...