S cizím dítětem? Klidně! Doučuju často, rádi ke mně chodí.
S vlastním? Jen v nouzi nejvyšší, pouze když projeví akutní potřebu a po dobu doučování potlačí pudy hádat se s jakoukoliv autoritou.
Starší nepotřeboval nikdy žádnou pomoc, mladší je teď v kvintě a kdyby se neflákal, nepotřebuje pomáhat taky.
Kdysi jsem si usmyslela, že bude taky tak dobrý student jako jeho starší bratr,denně jsem ho kontrolovala, zda umí, přesvědčovala, aby se učil aspoň minimálně...Žádný výsledky kromě vzájemný nenávisti to nepřineslo. Takže jsem toho urychleně nechala a doučuju jen na výslovnou žádost. Při prvním náznaku mocenského boje doučování končím.