Můj syn je trochu speciál, takže myslím, že jsem mu nejlepším učitelem, protože ho prostě nejlépe znám. Trpí něčím, co si soukromě nazývám nedostatek fantazie, je chytrý, ale jaksi příliš doslovný. Projevuje se to hlavně v češtině, kterou jsme spolu doma dost probírali. Vždycky mě to moc bavilo, ale teď teda musím říct, že jsem narazila na vlastní limit. Rozhodla jsem se, že mu představím poezii. Tam je ten jeho hendikep nejviditelnější, vždycky si po vyčerpávající seanci říkám, že je snad fakt úplně blbej